Emoce - druhy a charakteristika emocí

Emoční terapie

Procesy emocí 

    Emoce jsou psychické a sociální procesy subjektivního prožívání kladného či záporného zážitku. Jsou provázeny fyziologickými změnami (srdeční tep, dýchání) a motorickými projevy (gestikulace, mimika).

Tím, že emoce vedou ke vštípení nějakého zážitku, připravují jedince k adekvátní reakci na konkrétní situaci (strach nás připravuje na případné nebezpečí), díky tomu dochází k jakési seberegulaci a ohrožuje to pochodové myšlenky a dostáváme se do neklidu a stresu. 

Jejich charakteristickými rysy jsou: 

Subjektivita - na stejnou situaci mohou lidé reagovat odlišně a s různou intenzitou

Spontánnost - spouštějí se samovolně a dají se špatně ovlivnit rozumem

Aktuálnost - přicházejí bezprostředně a okamžitě po události či vzpomínce na ni

Předmětnost - vztahují se ke konkrétní situaci, zážitku, vzpomínce

Polarita - zpravidla se dají rozdělit na libost - nelibost, zřídka bývají ambivalentní

vliv na paměť - emotivní zážitek je snáze zapamatovatelný, velmi silná emoce však může schopnost zapamatování snížit (panický strach - vytěsnění zážitku)

           Emoční charakteristika duše

Emoce můžeme rozdělit dle intenzity:​

Afekt,

 velmi intenzivní a krátkodobá emoce, vyznačuje se rychlým vznikem, bouřlivým průběhem a nedostatkem racionální kontroly jednání

1. Nálada - slabá intenzita a dlouhodobé trvání, ovlivňuje pozornost, paměť, motivaci, myšlení...

2. 
   

3. Vášeň či dlouhodobý citový vztah - velmi intenzivní a dlouhodobá emoce, často ovlivňuje celého člověka a jeho jednání, váže se ke konkrétní bytosti (láska k určitému člověku, domácímu mazlíčkovi), věci (oblíbený plyšák), ideji (náboženství) či aktivitě (filatelie, fotbal,...).

Dále můžeme emoce dělit dle charakteru či kvality:

1. Vyšší emoce (city) - souvisejí s etikou, morálkou, intelektem či estetikou, nejsou vrozené a jsou ovlivňovány společností: cit pro spravedlnost, pravdu, čest, stud, zvědavost, altruismus, empatie, smysl pro krásu.

2. 
   

3. Nižší emoce (city) - též označovány jako základní emoce - jsou spojovány s instinkty a pudy, většina autorů rozlišuje 8 základních emocí, ostatní jsou jejich odvozeninami: hněv, strach, radost, přijetí (důvěra), nechuť (znechucení), anticipace (očekávání), překvapení, smutek.

Poruchy emotivity (citlivosti)

1. poruchy afektů - hlavní charakteristikou je nepřiměřená intenzita projevu

• Nezvládnutý či vystupňovaný afekt - projevuje se surovou reakcí, jedinec ví co dělá, ale neumí se ovládnout

• Patický afekt - projevuje se bouřlivou reakcí, která vyústí v poruchu vědomí (nastává při alkoholickém opojení, epilepsii, v demenci, ale i při vysoké míře vyčerpání)

• Afektivní útlum - nastává po velmi silném podnětu (panická hrůza), postižený je navenek velmi klidný, celou situaci začne prožívat až s časovým odstupem (v katastrofických situacích)

• Afektivní stupor - nastává po velmi silném podnětu (panická hrůza), projevuje se neschopností pohybu, řeči, mimiky..

• Fobie - jedná se o vtíravý nutkavý strach, vyskytuje se v mnoha podobách, např. agorafobie (strach z prostranství), arachnofobie (strach z pavouků), klaustrofobie (strach z uzavřených prostorů), xenofobie (strach ze všeho cizího)

1. poruchy nálad - hlavní charakteristikou je nepřiměřená délka i intenzita projevu

• Depresivní nálada - u jedince se projevuje smutek, bezútěšnost, strach, dochází ke zpomalení vitálních a psychomotorických funkcí

• Apatická nálada - projevuje se lhostejností, pasivitou, nulovou iniciativou jedince

• Extatická nálada - jedinec je jednostranně zaměřen na nějakou aktivitu, která mu přináší blaho, "je jako u vytržení"

• Manická nálada - projevuje se veselostí, bujarostí až rozjařeností, zvýšenou bystrostí a postřehem

• Expanzivní nálada - projevuje se vysokou aktivitou, energií a sebevědomím, lehčí stupeň se označuje jako euforie

1. poruchy vyšších citů - jedná se o nerozvinutí (vrozené), ztrátu (po úraze hlavy) či snížení (alkoholismus, demence) vyšších citů
   

• Sociální tupost - jedinec není schopen navázat citový kontakt či vztah

• Morální tupost - jedinec je egocentrický, bezcitný, bezohledný

• Anetická osobnost - projevuje se nedostatkem soucitu, vřelosti a pochopení

Vědomí, nevědomí, pozornost

Vědomí je obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů, to znamená událostí v okolí, tělesných vjemů, vzpomínek a myšlenek.

Vědomí také zahrnuje působení na sebe samého a ovlivňování okolí (jednání, rozhodování...).

Sledování (monitoring) - je součástí vědomí - jde o zpracovávání informací z prostředí. Díky tomuto monitoringu jsme si vědomi toho, co se děje v našem okolí i v našem těle.

Naše pozornost je selektivní.

Nejvyšší prioritu mají události důležité pro přežití (hlad, bolest, kouř apod.)

Ovládání (řízení) - je další funkcí našeho vědomí - jde o plánování, zahajování a řízení našich činů. Rozhodnutí musí být koordinována s událostmi kolem nás.

Časté provádění aktivit vede k tzv. automatizaci činností (řízení auta, hra na klavír...).

Předvědomé vzpomínky - jsou vzpomínky dostupné našemu vědomí - jsou vyvolány, jsou-li potřeba (například znalost významu slov, plán ulic ve městě, poloha určitého státu, ale i naučené činnosti - zavazování tkaniček, plavání apod.).

Některé podněty nás ovlivňují podvědomě - ačkoliv jim zrovna nevěnujeme pozornost, vybavíme si je a uvědomíme. Příkladem může být odbíjení hodin - nevěnujeme mu pozornost, ale hned co odbijí, můžeme si často vybavit kolikrát to bylo (je-li to pro nás důležité a někam třeba spěcháme).

Dalším příkladem je tzv. fenomén koktejlové party - cizí rozhovory neposloucháme, zpozorníme však, jakmile uslyšíme své jméno.

Nevědomí

Součást mysli je nevědomí obsahující vytěsněné emočně bolestivé vzpomínky a přání. Zde ovlivňují naše činy, ačkoliv si toho nejsme vědomi.

Projevují se ve snech, iracionálním chováním, chybnými úkony, přeřeknutími ("je mi líto, že se ti daří lépe"...) apod.

Nevědomím za zabývá zejména psychoanalýza. tzv. archetypy. To jsou jakési instinkty, dědičně dané tendence prožívat a jednat určitým způsobem.

Na základě archetypů vznikají vlivné (ovlivňující děj) představy, které nám vstupují do snů, fantazií, pohádek apod.